V důsledku pandemie, války a inflace vystřelily ceny za poslední dva roky prudce nahoru. Na Tchaj-wanu byl, ostatně jako všude jinde, nedostatek vajíček a cena čajových vajíček stoupená na NT$13 za kus – vypadá to, że éra vysoké inflace je opravdu tady.
Ceny neustále rostou a provozní náklady na správu čajových zahrad taky neustále stoupají. O rostoucích mzdových nákladech ani nemluvě, hnojiva, o kterých byla řeč nedávno, také zdražují dál. Sójové hnojivo stálo před mnoha lety NT$300 za pytel, ale protože nesmírně pomáhá ke zlepšení kvality čaje, používá ho čím dál víc lidí a jeho cena stabilně rostla, až se před 3 lety vyšplhala na NT$400. Během posledních dvou let pandemie, války a inflace pak ceny explodovaly úplně a jeden pytel už teď stojí přes NT$600.
Před pár dny jsem od jednoho pěstitele čaje slyšel, že nejenže to šlo cenově neskutečně nahoru, ale letos je nutné zboží objednávat s předstihem, jinak prostě není. Zdá se, že spárům nedostatku neuniknou kromě vajíček ani sójová hnojiva používaná na čaj.
Kvůli vysokým cenám a nedostatku se někteří pěstitelé čaje rozhodli „hnojit trochu méně“. Pěstitelé, kterým záleží na kvalitě, se snaží udržet maximální dávky hnojiv, ale kvůli nákladům museli zavést určitá opatření navíc: tam, kde dříve hnojivo dovezl dodavatel až do zahrady, si pro něj teď jezdí sami; jindy při hnojení přidávají vrstvu zeminy navíc, aby omezili vyplavování hnojiva; nebo hnojí v menších dávkách, ale častěji, aby zvýšili vstřebatelnost. Bojují s inflací poctivou prací a já upřímně věřím, že kupovat čaj by měl člověk přesně od takových pěstitelů. Hnojivo je klíčem ke kvalitě a na tom se rozhodně šetřit nedá.
Pěstitelé vysokohorského čaje neustále hnojí, v poslední době probíhá tzv. „přihnojování“. Jarní vysokohorský čaj dostává kromě základního hnojiva ještě několik dávek přihnojení, jejichž úkolem je doplnit prvky nezbytné během růstu. Čajové zahrady, které náš šéf vybírá, procházejí přihnojením 2 až 3krát, aby takto vypěstovaný jarní čaj byl plný chuti a síly.
