Hlavní produkční oblast s‘čchuanského tibetského čaje se nachází v městě Ja-an v provincii S‘čchuan. Patří mezi dodatečně fermentované tmavé čaje (chej-čcha) a svůj název získal díky tomu, že byl dlouhodobě dodáván pro každodenní spotřebu Tibeťanů. Protože se hlavní oblast produkce nachází v s‘čchuanském Ja-anu, nazývá se také ja-anský tibetský čaj. Tibetský čaj je známý svým jedinečným červeným a sytým nálevem, plnou chutí a vyzrálým aromatem. Zároveň se vyznačuje vlastností, že čím je starší, tím je lepší, v čemž se podobá čaji Pu-erh, přičemž si však zachovává své vlastní specifické rysy.
Původ v Ja-anu a historické kořeny tibetského čaje
Ja-an je odedávna důležitou oblastí produkce čaje v Číně a tibetský čaj je z nich tím nejreprezentativnějším druhem. Historie ja-anského tibetského čaje sahá až do období dynastie Tchang, kdy byl čaj přepravován do Tibetu po Čajové koňské stezce a stal se hlavní životní nezbytností Tibeťanů. Vzhledem k nedostatku zeleniny v tibetských oblastech spoléhali Tibeťané na tibetský čaj, aby doplnili živiny nezbytné pro své tělo, a často z něj připravovali slaný čaj s máslem nebo mléčný čaj. S vývojem doby byl tibetský čaj postupně přijat také Chanem a dalšími etnickými skupinami, začal se šířeji prodávat a stal se oblíbeným čajem s širokou nadvládou.
Způsob zpracování
Výrobní proces zahrnuje sběr, hnětení, fermentaci a lisování do tvaru. Čajové lístky se sbírají především ve vysokohorských oblastech Sečuánu, po hnětení procházejí dlouhou fermentací, která jim dodává jedinečnou tmavě hnědou barvu. Zfermentované lístky se poté lisují do čajových cihel nebo válců, což nejen usnadňuje přepravu a skladování, ale také pomáhá čaji postupně zintenzivnit chuť během procesu zrání.
Rozdíl mezi sečuánským tibetským čajem a čajem Pchu-er
Ačkoli sečuánský tibetský čaj a čaj Pchu-er patří do stejné kategorie tmavých čajů (chej-č’a), značně se liší svým původem, výrobním procesem a chutí. Čaj Pchu-er se produkuje především v Jün-nanu, zatímco sečuánský tibetský čaj pochází z Ja-anu v Sečuánu. Pchu-er má obvykle podobu cihliček nebo koláčů, kdežto tibetský čaj se nejčastěji vyrábí ve tvaru cihel nebo válců.
Sečuánský tibetský čaj byl po staletí nepostradatelnou každodenní potřebou tibetských obyvatel. Díky své bohaté a vyzrálé chuti si však po roce 2010 nalezl oblibu i u jiných národností a těší se velké nadvládě na mezinárodním trhu. Podobně jako u Pchu-eru, i zde platí, že čím starší, tím lepší, což starší ročníky tibetského čaje činí cennými v kruzích sběratelů.