Zprávy o nedostatku vody v Keelungu a o tom, že v I-lanu spadlo v červenci pouhých 11 milimetrů srážek a čajovníky usychají, mě tak trochu probudily ze snu. Opravdu v poslední době prší o něco méně.
Srpen je hlavní sezónou sklizně vysokohorských podzimních čajů a podle mých vzpomínek pršelo jen 1. srpna, jinak bylo neustále hezky. Nejen v srpnu, ale i v průběhu celého července pršelo v horách jen málo. Sklizeň čaje za slunečného počasí proběhla hladce a podmínky pro výrobu byly skvělé, takže kvalita podzimního čaje je naprosto úžasná a všichni si užívali radostnou atmosféru. Jak se ale sklizeň podzimního čaje pomalu chýlí ke konci, pěstitelé čaje začínají tušit, že něco není v pořádku: „Proč vůbec neprší?“
Stoleté velké sucho na jaře 2021 má určitě ještě každý v paměti. Tehdy spousta čajovníků uschla a u těch, které přežily, klesla sklizeň i kvalita. Vzhledem k tomu, že to bylo teprve loni, se není čemu divit, že mají pěstitelé obavy.
Nedostatek srážek má ještě jeden velký problém – hnojiva se nemohou rozložit, živiny se nedostanou do půdy a čajovníky nemohou čerpat živiny, což zhoršuje kvalitu. Jarní čaj roku 2021 byl například nejen chudý na množství, ale jeho kvalita byla také pořádně „pod psa“, a to právě kvůli suchu.
Dnes jsem v zprávách viděl, že v čínském Čchung-čchingu dosahovaly teploty 45 °C a v povodí Dlouhé řeky panuje sucho. Čím víc to člověk sleduje, tím víc ho to znepokojuje. Klimatická změna a extrémní počasí se rychle stávají normou.
Předpověď počasí ukazuje, že následující dny budou dál zalité sluncem. Kromě modliteb za déšť musíme v těchto dnech v horách sledovat, zda mají jednotlivé čajové plantáže dostatek vody. Možná, že letní zimní čaj dopadne stejně jako jarní čaj v roce 2021 a rozhodujícím faktorem bude právě voda.
