Naposledy jsem v čajové plantáži Li A-chun byl v říjnu 2015, krátce předtím, než ji Úřad pro lesnictví, lesní hospodářství a ochranu přírody zabral zpět. Těm, kdo to tu tolik neznají, říkám, že plantáž na 104. kilometru byla kdysi vůbec nejvýše položenou čajovou plantáží na celém Tchaj-wanu! Dosahovala maximální nadmořské výšky 2 650 metrů.
Tentokrát jsem se sem jel podívat, jestli čajovníky nezarostly zpět podobně jako v 105K, ale zjistil jsem, že původní plantáž už zarostla plevelem a nedá se do ní vstoupit. Podle místních dělníků čajovníky hned rok po svém posekání kompletně odumřely. Nadmořská výška 2 600 metrů zkrátka pro růst čajovníků vhodná není – bez lidského zásahu mají jen malou šanci na přežití.
Původně jsem se chtěl vydat po stezce až do nejvyššího bodu ve 2 600 metrech n. m., ale tráva byla tak vysoká, že po chvíli cesta skončila. Podíval jsem se na aplikaci s nadmořskou výškou v telefonu – stál jsem v 2 560 metrech, což už bylo výše než nejvyšší bod v 105K. Když jsem se podíval z této výšky nahoru, asi 100 metrů odtud byla ještě vidět nádrž na vodu (fotografie č. 3), ta se nachází zhruba v 2 600 metrech. Na fotografii č. 4 je nádrž na vodu a plantáž v roce 2014.
Navrácení plantáží státu je součástí vládní politiky, ale čaj z Dayuling má obrovský význam pro historii tchajwanského i světového čaje, takže je mi upřímně líto, že byl takto kompletně odstraněn.
Když se to ale vezme kolem a kolem, dnešní 104K se proměnila v nádhernou louku. Prý když v zimě tráva uschne, celá krajina zžloutne, a možná se z toho brzy stane oblíbené místo pro fotky na Instagram!
